Snídaně na refýži
(Hynek 1998) >>> ukázka

Sbírka osmi povídek, které spojuje prostředí malého města a shodné jméno hlavního hrdiny – Pavla. Tato kniha byla původně připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v edici Česká próza, ale vyšla až o několik let později v pražském nakladatelství Hynek.

„Na povídkách, které píše Hájíček, by nebylo na první pohled nic zvláštního, kdyby se ve skutečnosti s tak přirozenou a neambiciózní prózou čtenář nesetkával spíš výjimečně a většinou jen mimo etablované literární kruhy. U Hájíčka se ocitáme bezpečně daleko od problémů vycucaných z prstu nebo imitací ´přirozena´, jak je nabízí nejvýrazněji naše současná kinematografie a z ní odvozená beletrie. Místo toho čteme střízlivé příběhy z českého maloměsta s jeho vyčerpávající fádností, banalitou a – opět to slovo – obyčejností. Prostředí je tu známé a zachycené tak důvěrně, že z povídek vystupuje jakoby samo od sebe, se zdrženlivostí, ale sugestivně a s velkou evokační silou.

Jiří Peňás, Respekt (12. 7. 1999)

Sbírka dvanácti volně propojených povídek z jihočeského venkova a maloměsta. Drobná lidská dramata všedního života, který plyne jako řeka, a v němž nezbývá místo pro okázalost či patos.

Melancholický, nostalgický a zároveň ´lidový´ styl Hájíčkových povídek nemusí oslovit a zaujmout každého čtenáře, ani si nedělá nároky na vysoko ceněnou literaturu, ale není ani nijak podbízivý, nevnucuje se, a tak si jistě své čtenáře, podobně nahlížející na svět, najde – a ti se pak mohou nechat spolu s autorovými antihrdiny unášet krajinou s mlhavým obzorem v dálce.

Radka Myslivečková, Lidové noviny (2004)

Krátká próza jejíž děj se odehrává v červnu 2006, kdy probíhá světový fotbalový šampionát v Německu. Podle hlavního hrdiny, čtyřicátníka Honzy Převorského, existují dvě totbalová družstva - mužů a žen - která svádějí neustálé boje srovnatelné svou tvrdostí s anglickou ligou. V této povídce se oba týmy střetávají a nemají vítěze. Honza se namísto plánované cesty po německých stadionech ocitne shodou zvláštních okolností v autě s devatenáctiletou dívkou, kterou zná sotva týden, ale ke které má mnohem blíž, než si na počátku myslel. Místo německých dálnic ho čekají rozbité okresní silnice, místo hotelů zaprášené dělnické ubytovny či nocleh na nafukovací matraci. Podivná letní cesta je lemována výsledky fotbalových utkání české reprezentace, jejími nadějemi a zklamáním. Více než o kopanou však v této knížce jde o generační pocit čtyřicátníka, kterému zdánlivě nic nechybí, ale přesto se potýká s pocity osamělosti a prázdnoty.

Zloději zelených koní
(Host 2001) >>> ukázka

Román z prostředí nelegálních hledačů vltavínů na jihu Čech. Děj přesahuje deset let od konce osmdesátých let až do přelomu století. Příběh téměř zlatokopecké vášně, odcizování a zklamání se dotýká rovněž fenoménu pokoutného hledání a dobývání vltavínů, který je živý i v současnosti.

V maďarském překladu vyšel roku 2003 v Budapešti (nakl. Magus).

„Nic podstatného se však v hrdinově mysli nemění, nic se snad ani nedá změnit. I sebedestruktivnější východisko může být totiž pro někoho jiného jedinou možnou volbou. Volbou z nutnosti. A patrně v tom je také ukryt největší půvab Hájíčkova stylu i myšlenkové sdělnosti novely. Ač je to vlastně podivné – Hájíčkův antihrdina svou nehybností dráždí a rozčiluje, a přesto si čtenáře získá. Autorovi se nadto podařilo udržet proud vyprávění bez nadbytečného psychologizování, které by vyznělo falešně a cize. Novelu lze číst jako příběh o zaslepenosti vášně či jako příběh o zaťatosti, která je přes svou relativní bezvýchodnost pro čtenáře přece jen jaksi nadějeplná. Byť jen ve smyslu uvědomění si jinakosti, byť jen ve smyslu pochopení těch, kdo nekráčí tou ´naší´ zaručeně nejkratší a nejpohodlnější cestou.

Dora Kaprálová, MF Dnes (17. 4. 2001)

Dobrodruzi hlavního proudu
(Host 2002) >>> ukázka

Milostný příběh Pavla a Dominiky odehrávající se koncem osmdesátých a hlavně v průběhu devadesátých let minulého století. Společenské přeměny po pádu komunismu a šance nové doby viděné střídavě ženským a mužským pohledem. Příběh o lásce a přátelství, o vzestupech a pádech, o fenoménu bouřlivých devadesátých let na východ od bývalé železné opony.

Návraty a touha po návratu jsou centrálními tématy románu, třeba v podobě vztahu mezi Pavlem a Dominikou, restitucí, anebo stesku po ztracených časech. Tato dostředivá síla působí nejen na vnější úrovni, nýbrž také uvnitř člověka. Na počátku příběhu nemá Pavel nic; postupně získává všechny možné materiální vymoženosti a na konec pomalu a jistě všechno ztrácí. Na konci knihy je sám a po posledním setkání s Dominikou chápe, že návraty jsou nemožné…

Kathryn Murphy, Host (9/2002)

Román s takřka detektivním půdorysem odehrávající se na současném jihočeském venkově. Neobvyklá zakázka přivádí genealoga Pavla Straňanského až do padesátých let dvacátého století a jeho pátrání postupně vynáší z archivů na světlo tragický a zdánlivě zapomenutý příběh z období kolektivizace vesnice. Osudy několika sedláků a jedné prosté venkovské krásky, staré křivdy, které však v myslích pamětníků i potomků stále ještě nejsou promlčené. To jsou hlavní témata příběhu o hledání viny a odpuštění.

Právě oživování zasuté minulosti ze stop, které lze v přítomnosti zachytit, tvoří jádro Hájíčkovy prózy, pro niž je milostná zápletka – jakkoliv překvapivě řešená – pouhým čtenářsky vděčným doplňkem. Hájíčkovi se tak podařilo nalézt neobvyklou cestu k ztvárnění tradiční tématiky. Výsledkem je próza napsaná s výjimečným citem pro poezii venkova, viděného v historické perspektivě přítomnosti prolnuté s minulostí.

Aleš Haman, Lidové noviny (2005)

V maďarském překladu vyšel roku 2008 v nakladatelství Kalligram. V italském překladu vyšel roku 2009 v nakladatelství Centro Full Service s.r.l.